Čertova slanina

Po vsi chodil zloděj, a ten si všiml, že v jednom domě na půdě mají zavěšenou slaninu. I vypravil se tam za temné noci a počkal si, až lidé usnou. Vyšplhal zezadu na dýmník a prolezl přes něj na půdu. Vzal slaninu, hodil si ji na záda a chtěl se po trámu nenápadně vrátit zpátky. Jenže mu uklouzla noha a spadl rovnou doprostřed světnice, ve které spala celá rodina. 
Když zloděj spadl mezi ně, tatínek vyskočil a ve tmě začal polekaně křičet. „U všech čertů, kdo to tady straší?!“
Zloděj dostal nápad a odpověděl. „To jsem já, čert.“
Tatínek se pokřižoval a zeptal se. „Co tady u nás pohledáváš?“
A zloděj pokračoval. „Nečerti se, člověče, přinesl jsem ti slaninu.“
Tatínek zapomněl, že se bojí a zakřičel. „Kliď se odtud, čert tě vem i s tou tvou slaninou!“
V tu chvíli zloděj povídá. „No dobrá, jak si přeješ. Když slaninu nechceš, tak mi s ní aspoň pomoz a já půjdu.“
Tatínek čertovi ochotně pomohl se slaninou, hlavně aby už byl čert pryč z domu. A náš čert – zloděj si hodil slaninu na záda a odnesl ji, jako by byla jeho. 
Když se rozednilo a tatínek se šel podívat na půdu, hned mu došlo, co se stalo. Pomohl čertovi odnést svou vlastní slaninu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *