Jak se medvěd nechal oklamat

Žil kdesi v lesích jeden medvěd. Po zimním spánku byl ještě celý rozespalý a vylezl ze svého doupěte. Jaro se teprve nesměle hlásilo o slovo a příroda se ze svého zimního spánku, na rozdíl od medvěda, ještě docel neprobudila. Všechno kolem bylo šedavé, hnědé a holé, zkrátka tak, jak to po zimě bývá. Tráva na zemi se ještě nestačila zazelenat a ani větve na stromech se dosud nerozpučely a na květy neměly ani pomyšlení. Až na jeden strom. Ten se již celý krásně žlutě rozzářil.
Když medvěd rozkvetlý strom spatřil, napadlo ho, že jeho plody také jistě dříve dozrají a on bude mít první pospánkovou svačinku. A tak se pod stromem labužnicky rozvalil a… čekal.
Čekal celé jaro, čekal celé léto. Všechny stromy kolem mezitím dozrály a plody nesly, ale medvěd z nich nic neměl.
Ten chudák medvěd totiž nevěděl, že tenhle strom bude mít plody až na podzim. Šlo totiž o dřín, který sice kvete brzy zjara, plody mu ale dozrávají až v září. A proto je dobré si všímat, co roste kolem nás, naslouchat přírodě a v hodinách přírodopisu nelelkovat, abyste nedopadli jako náš chudák medvěd. Ten se sice plodů nakonec dočkal, ale sotva je snědl a konečně si břicho naplnil, zase musel zalézt do nory, aby se připravil na další dlouhou zimu. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *