Lišák a šnek

Když je člověk sytý, tak je celý veselý, a stejně tak se to má s lišákem. Když měl břicho plné, běhal rozpustile po louce sem a tam a vyváděl všelijaké veselé kousky. Najednou uviděl lézt v trávě šneka a začal se mu vysmívat a tropit si z něj šprťouchlata. „Ty mrňousku jeden, ty tedy umíš upalovat. Nechceš si se mnou dát závod?“
Šnek pomalu vystrčil růžky, rozhlédl se kolem sebe, změřil si lišáka očima a povídá. „Ale pročpak ne? S tebou si to já mohu rozdat kdykoliv!“
Jako cíl si tedy stanovili břeh potůčku, který byl několik set kroků daleko. „Dám ti náskok na délku těla,“ říká šnek. „A přesto zvítězím!“
To se lišákovi zdálo neuvěřitelné a vlastně i nemožné, šnekovu výhodu tak s radostí přijal. 
Jenže šnek se nepozorovaně přilepil na samou špičku lišákova ocasu a zavolal. „Já jsem připraven, připrav se i ty, budu odpočítávat!“
Lišák zaujal startovní pozici a sotva řekl šnek „Tři!“, vyrazil jako s větrem o závod. Během okamžiku byl v cíli, kde se začal rychle otáčet, aby se podíval, kde je šnek a zda běží za ním. Při tom otáčení lehce zavadil o protilehlý břeh potůčku. A to šnekovi stačilo, pustil se a uvelebil v cílovém prostoru.
„Tak co, šneku,“ zavolal lišák. „kdepak se loudáš?“
Ale já už jsem tady,“ odpověděl šek klidně z protilehlého břehu. „asi čtvrt hodinky už tu na tebe čekám. Z dlouhé chvíle jsem se šel podívat přes vodu na druhou stranu.“
V tu chvíli lišák stáhl zahanbeně ocas. 
„Aby tě hrom spral!“ zahartusil si pod vousy. „Ten mrňous mrňavý toho umí víc než já!“ A nechal šneka šnekem a běžel odtamtud s ostudou pryč.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *