O počátku přemyslovského rodu

Čechům usídleným pod Řípem vládl po smrti Čecha vojvoda Krok. S manželkou Nivou měl tři dcery Kazi, Tetu a Libuši. Všechny byly moudré a vzdělané a znaly i různá kouzla a čáry. 
Když Krok zemřel, Čechové se dlouho dohadovali, kdo jim nyní povládne. Volba nakonec padla na Libuši. Byla ze všech tří sester nejmoudřejší a byla to také vědma, které nebylo rovno. Její sestry jí pomáhaly, hlavně Teta, která uměla mluvit se zvířaty. Čechům se tak nadále dařilo. 

Ale i v čase hojnosti nalezne se jeden, který se přičiní o neštěstí druhých. Jednoho dne seděla kněžna Libuše u vřetene a tkala, když tu se ozval z nádvoří Vyšehradu děsivý křik. Na nádvoří spatřila dva muže, jak na sebe křičí a hrozí si sekerami. 
„Co se přihodilo?“ zeptala se Libuše pevným hlasem.
Jenže muži na ni nedbali. „Neslyšeli jste kněžnu?“ zavolal na ně strážce Libušiných komnat. 
Až teď muži pochopili, kdo na ně před tím promluvil a vrhli se ke kněžně. 
„Nejmilejší kněžno, jmenuji se Chrudoš a tento muž uchvátil celý můj majetek. Žádám nápravu!“
„Vysvětli mi, Chrudoši, co se přihodilo. Pokud na tobě byla spáchána křivda, jistě bude napravena,“ odvětila mu Libuše.
„Od nepaměti moje rodina obhospodařovala mez u potoka pod naším pozemkem. Vždy z ní měli úrodu. Před dvěma roky jsem musel náhle odcestovat pomoci svému příbuznému bránit jeho dvůr. Když jsem se nyní vrátil, na mojí mezi má soused zaseto a vesele na ní hospodaří,“ popsal Chrudoš.
„Je-li tomu opravdu tak, je to tvůj majetek a máš na něj nárok. Ještě si vyslechnu i druhý příběh,“ pokračovala Libuše.
„Nejjasnější kněžno, jmenuji se Šťáhlav a je pravda, že mez obdělávám. Nevěděl jsem ale, že mu patří. Vymýtil jsem ji a zúrodnil, rok ji ochraňoval. A teprve letos jsem zasel a budu sklízet. Najednou se však přihnal on a začal mi vyhrožovat.
Řekl jsem, že mu dám jinou část mých pozemků, nebo ať počká, až sklidím, potřebuji zásoby na zimu. Na nic ale nedbal a chtěl mez zpět. Rozsuď nás, kněžno. Říkají, že jsi spravedlivá.“
„Pravdou je, že mez byla vždy Chrudošova. Ten ale odjel a neustavil nikoho, kdo by mez ochraňoval. Šťáhlav přišel v dobré víře a o pozemek se dobře staral. I po návratu Chrusdoše se snažil dohodnout. 
Jenže kdo chce moc, nemusí mít nic. Proto soudím takto: Mezi bude od této chvíle patřit Šťáhlavovu rodu, pokud ji neprodá nebo se o ni nepřestane starat. Můj soud je platný a nevratný.“
Šťáhlav se zaradoval a padl Libuši k nohám, i poradci kolem Libuše moudře přikyvovali. Jenže Chrudoš se rozběsnil a zvolal: „Jaké je tu u nás právo? Člověka připraví o to, co jeho jest. Ale není se čemu divit, když soudí ženská. Měla by stát u plotny a vařit, zašívat a prát. Běda mužům, kterým žena vládne!“
Libuše se v tu chvíli rozhodla, že už vládnout nechce. Svým rádcům řekla, aby vybrali vládce nového. Jen jedinou podmínku měla, aby byl moudrý a spravedlivý.
Rádci ale nevěděli, koho vybrat, a tak o pomoc poprosili Libuši. Ta už nového vládce viděla ve svém věšteckém vytržení. „Najděte ves Stadice, najdete tam muže, který bude orat. Toho oslovte, to je váš budoucí vojvoda. Následujte mého koně, ten vás k němu dovede.“
Rádcové ihned vyrazili a tři dny následovali Libušina bělouše. Až došli k poli, kde muž oral. „Co po mě chcete?“ tázal se poslů. 
„Buď pozdraven náš pane a kníže,“ odpověděli rádcové. Přemysl nejprve nechápal, ale poslové mu vysvětlili, že bude novým vojvodou. 
Přemysl otočil pluh a pozval rádce k jídlu na železném stole. „Budu vám vládnout železnou rukou. Tvrdě, ale spravedlivě,“ řekl.
Pak odešli do vesnice, kde se převlékl do roucha a spolu s posly se vydal k Vyšehradu. Tam jim Libuše vyšla v ústrety. Statného Přemysla si ihned zamilovala. „Hle, můj vojvodo, zde je tvůj trůn. Vládni moudře a spravedlivě.“
Hned druhý den byla svatba a Přemysl se ujal vlády. Libuše dále věštila. Vyšla třeba k řece Vltavě a pravila. „Vidím město veliké, jehož sláva se bude hvězd dotýkat.“
„Jak se bude město jmenovat?“ ptali se rádcové.
„Najdete tam muže, jak si staví dům a tesá práh. Podle něho město pojmenujte – Praha. Bude to město, jehož sláva bude převeliká a jehož sto věží se bude nebe dotýkat.“ 
I vyslali posly a skutečně našli muže, jak stlouká práh. I zbudovali tam město, které se od té doby jmenuje Praha.

Mnoho dobrých skutků Libuše vykonala. Přemysl vládl spravedlivě, zemi byl dobrým vládcem. Spolu měli tři syny. Právě od Přemysla Oráče odvozovala svůj rod velká a slavná přemyslovská dynastie, jež vládla až do 14. století. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *