Čarodějův učeň

Byl jednou jeden hoch, který si hledal službu. První pán, u kterého se představil, se ho zeptal. „Umíš číst a psát?“
„Ano, velmi dobře,“ odvětil.
„Jestli umíš číst a psát, potom tě nemohu potřebovat,“ řekl pán.
Byl to čaroděj a měl strach, že by sluha mohl vyslídit tajemství čarodějnického umění, které bylo skryto v objemných knihách. Ale hoch nebyl žádná palice dubová a pomyslel si. „Chceš sluhu hlupáka, tak budu dělat hlupáka.“
A pak hlasitě zakřičel. „Jak jste to pane myslel? Já jsem vám špatně rozuměl! Já jsem myslel, že se ptáte, zda umím jíst a spát, a to opravdu umím lépe než co jiného. Ale psát a číst? Ne, o tom věru nemám ani potuchy.“
S tím byl čaroděj spokojen a vzal ho do domu. Hoch byl pilný a šikovný a čaroděj s ním byl v každém ohledu spokojen. Ale tajně se hoch pídil po knihách a učil se z nich zaříkadlům a čarodějnickému umění a když uplynul rok, uměl už tak mnoho jako sám čaroděj.
Jednoho dne ho čaroděj přistihl, jak si v jedné knize hledal kouzelnou formuli, aby proměnil koště v živou bytost, která by mu pomáhala při práci v domě. Rozlícený čaroděj se na něj obořil, ale on pronesl mocné zaklínadlo, proměnil se ve vlaštovku a oknem vyletěl ven. Čaroděj na sebe vzal podobu supa a jal se vlaštovku pronásledovat. Skoro ji už dostihl, ale letěli zrovna nad širokou řekou, vlaštovka se střemhlav vrhla do vln a byla z ní ryba. Sup se proměnil ve žraloka a pokoušel se malou rybku spolknout, tu se proměnila opět v ptáčka.
Tak to šlo několik hodin a chlapec už byl velmi unavený. Byl zrovna holubem a letě nad císařskými zahradami a dole zrovna procházela císařova dcera. Holoubek jí sletěl k nohám a úpěnlivě na ni hleděl, zatímco na nebi kroužil jestřáb a pomalu se spouštěl dolů, aby ho dopadl. Princezna se sehnula a třesoucího holoubka soucitně zvedla. Tu jí před očima zmizel a na prstu měla zlatý prsten, na kterém jako oči zářily dva nádherné drahokamy.
Mistr čaroděj na sebe opět vzal lidskou podobu a šel rovnou k císaři. „Dám vám, po čem touží vaše srdce, když mi darujete prsten, který nosí vaše dcera, „řekl mu.
Císař si zrovna přál jeden drahocenný kámen z koruny sousedního císaře. Čaroděj mu ho do hodiny obstaral. Císař nechal ihned zavolat princeznu, aby mu dala prsten. Ale dívka se zdráhala, neboť tušila, že se v prstenu ukryl holoubek. Císař se velmi rozhněval.
„Já tě naučím poslouchat!“ křičel na princeznu a prsten ji serval z prstu. 
Ale prsten z císařovy ruky vyskočil a změnil se v zrníčka prosa, která se rozkutálela po podlaze. V mžiku se čaroděj proměnil ve slepici, která pilně zobala zrníčko za zrníčkem. Čaroděj už si myslel, že má vyhráno, protože na zemi neviděl ani zrníčko, ale jedno se zakutálelo pod princeznin střevíček, a dříve než by se nadál, se toto jediné zrníčko proměnilo v divokého kocoura a ten slepici popadl za krk a zhltl ji i s peřím.
Pak se kocour proměnil v pohledného mládence, který se císaři dvorně uklonil a poprosil ho, zda by ho s jeho čarodějnickým uměním nevzal do služby. To se nakonec stalo a hoch vykonal v císařských službách mnoho dobrého, a nakonec si pochopitelně vysloužil i císařovou dceru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *